Jednoduchá odpověď na uvedené tvrzení pana B. Sobotky. Může být našim spojencem ten, kdo desítky let mluví o části našeho pohraničního území jako o své původní vlasti a dodnes tak činí? Právo na původní vlast má zakotvený tzv. sudetoněmecký landsmanšadt ve svém programu 20 bodů z r. 1961, a to v „Šestnáctém bodu“, který zní:

Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

Prof. JUDr. Miroslav Potočný,DrSc., k tomu ve stručnosti říká: „Další velký omyl tzv. sudetských Němců, že o nich a „jejich území" (nikdy žádné neměli, žili na území druhého, sousedního státu) může být rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem. Jde o nesebekritičnost, ne–li drzost! Oni jako menšina si odvážně dovolili spolurozhodovat o neblahém osudu českého národa a nyní po všech tragických zkušenostech střední Evropy, celé Evropy a světa za druhé světové války znovu s pyšným čelem hájí svou zaviněnou prohru a nenávratně ztracenou věc.“

K tomu ještě dodáváme, že žádná národnostní menšina nemá nárok na území, na kterém žije. Toto území patří státu, v němž menšina žije. To se týká v plném rozsahu i německé menšiny v dřívější Československé republice a nyní i v ČR.

Pokud si položíme otázku, jaká norma mezinárodního práva je základem tvrzení SL, že mu patřilo a patří české pohraničí? Taková norma neexistuje. Sudeti si toto právo sami nadělili a nyní se dlouhá léta snaží přesvědčit nás o „jejich právu na původní vlast“. U „českých“ germanofilů u sudetomilů, alespoň u části z nich, mají podporu. Takže i v tomto případě se jejich pátá kolona chová ke své vlasti zrádně.

Přiložená mapa ukazuje, co tzv. sudetští Němci považují za svou původní vlast, do které, jak sami tvrdí, mají právo se vrátit a kam se chtějí vrátit. Co je to tedy za spojence, kteří usilují o část našeho území?